Vždycky jsem si přála mít auto. Bydlím totiž na vesnici a kde to mám opravdu daleko do města, takže jsem si vždycky přála mít hlavně auto kvůli tomu, abych se jednoduše dostávala do města a do práce. Protože si taky vzpomínám na ty časy, kdy jsem jezdila do práce, kde jsem musela taky jezdit autobusem, protože byla zima a na kole se mi nechtělo. Jinak na jaře, v létě a na podzim jezdím samozřejmě na kole nebo na elektrokoloběžce, ale opravdu nedám dopustit na auto. Takže ještě když jsem neměla auto a musela jsem jezdit do práce autobusem, tak se několikrát stalo, že třeba třikrát nebo čtyřikrát do měsíce autobus měl bohužel zpoždění, takže jsem do práce třeba dorazila o patnáct až dvacet minut později.

A to se zaměstnavateli samozřejmě nelíbilo, protože to bylo velice časté zpoždění autobusu. Ovšem tohle ale já neovlivním. A opravdu se mi nechtělo jít sedm kilometrů pěšky někdy v zimě, když mrzne anebo chumelí. Takže to nakonec dopadlo tak, že mě vyhodili z obou dvou zaměstnání. A to jenom kvůli tomu, že mám zpoždění, takže mně by se opravdu hodilo auto.

Naštěstí jsem ale řidičský průkaz na automobil skupiny B udělala hned napoprvé, takže jsem taky dostala od svého dědečka auto. Sice to už bylo takové starší auto a bylo trochu narezlé a oprýskané, ale technickou kontrolu stále mělo, takže jsem mohla konečně jezdit do práce. Jaké bylo veliké překvapení, když už jsem konečně nikdy neměla žádné zpoždění a do práce jezdím opravdu pravidelně a poctivě a nemám nikdy žádné zpoždění. A podle mého názoru by to tak mělo být vždycky. A tady jde vidět, že auto se opravdu mít doma vyplatí. A to hlavně z toho důvodu, že můžete kdykoliv a kamkoliv si zajet autem a nemusíte se spoléhat na počasí nebo na autobus. Já sama jsem si řekla, že kdyby neměla nikdy auto, tak bych se z vesnice asi odstěhovala a šla bych bydlet do města, abych to měla všechno kousek domů.