Občas se zadaří a i Evropská unie vymyslí nějaký předpis, který udělá dobře i docela obyčejným lidem. V tomto případě mám na mysli regulaci EC 261/2004.
Čím že je tato regulace natolik prospěšná?
Jednoznačně a nekompromisně stanovuje, kdy a za jakých okolností musí být cestující odškodněn, pokud jeho let nedorazí do cíle tak, jak měl.
Jak je tu předepsáno, má nárok na finanční kompenzaci ten, u koho došlo ke splnění následujících podmínek:
a) Zpoždění letu dosáhlo přinejmenším pevně dané délky.
b) Bylo zaviněno leteckou společností, která neučinila vše pro to, aby byl cestující do cíle dopraven tak, jak tomu mělo být.
c) Jde o let spadající pod tuto regulaci, tedy je provozován některou leteckou společností sídlící v Evropské unii, ve Švýcarsku, v Norsku nebo na Islandu, míří z místa na místo ležící v tomto prostoru nebo z tohoto prostoru pryč.

Pokud k tomu dojde, má cestující nárok na finanční kompenzaci, jež závisí na délce onoho zpoždění a na vzdálenosti počáteční a finální destinace cesty, již měl pasažér absolvovat. V maximálním případě může jít až o 600 eur.
Ovšem stejně jako u každého předpisu existují i výjimky. V tomto případě situace, jež dopravce nemohl ovlivnit:
– nepřízeň počasí,
– přírodní katastrofa,
– bezpečnostní situace,
– stávka zaměstnanců některé třetí strany,
– či omezení letového provozu.
V takovém případě je reklamace zpoždění letu marná, v takovém případě člověku odškodnění nenáleží.

A jak ono odškodnění získat?
1) Člověk se může s leteckou společností dohodnout sám. Což je někdy možné, ale někdy komplikované až téměř nemožné, protože se dopravcům odškodnění logicky platit nechce a tak se vykrucují. A pokud si dopravci postaví hlavu, je to nejednou nad síly laika.
2) Předat to právníkům, kteří se na tuto problematiku specializují a mohou dosáhnout úspěchu daleko snáze.
Ale ať tak či onak, hlavní je to nevzdat. Protože je-li na kompenzaci nárok, ať dopravce platí. Aspoň si dá příště víc práce s tím, aby nás dostal do cíle v pořádku a včas.